Karisa velkokvětá (natalská švestka, Carissa grandiflora, Carissa macrocarpa)

Carissa

(natalská švestka, Carissa grandiflora, Carissa macrocarpa atd.)

Karisa velkokvětá (Carissa grandiflora) je mohutný, stálezelený keř nebo spíš menší strom, který ve své domovině dorůstá do výšky až 4 metrů. Pochází z afrického kontinentu, konkrétně z provincie Kwazulu – Natal, v Jihoafrické republice. Odtud získala název natalská švestka, protože tvar plodů připomíná tvar naší švestky. Rod Carissa čítá víc jak 30 druhů a patří do čeledi toješťovitých.

Z Afriky se karisa rozšířila po celém světě, do zemí v tropickém a subtropickém pásmu. Celá rostlina obsahuje latexovou šťávu. U citlivějších jedinců může karisa způsobit podráždění. Pro svůj zajímavý habitus a velké květy se používá na živé ploty, ale velmi dobře se osvědčila také jako rostlina do nádob. Existují dvě formy: plazivá a keřová.

Sytě zelené listy karisy jsou dlouhé 2,5 cm, ale u dospělých rostlin mohou dorůstat velikosti až 8 cm. Jsou podlouhlé, kožovité a lesklé. Současně s lístky vyrůstají z větviček dlouhé a ostré, většinou dvojité trny. Bílé nebo růžové květy mají v průměru 5 cm. Voní po pomerančích, čímž rostlina získává na atraktivitě. Květy vyrůstají z paždí listů téměř po celý rok. Není tedy výjimkou, že na jedné rostlině najdeme květy i plody současně. Plodem karisy je šarlatově červená vejčitá bobule o velikosti menší švestky. Dužnina s drobnými semínky je narůžovělá, ale pokud není plně vyzrálá, obsahuje latexové mléko. Sklízí se tedy v plné zralosti. Plody jsou lehce nakyslé, připomínají chuť brusinky.

Na půdu není karisa náročná. Stačí, když jí dopřejeme půdu lehce kyselou, výživnou a dno nádoby opatříme dobrou drenáží. Snáší mírný přísušek, ale přemokření je pro ni fatální. Při zálivce dbáme, aby voda nebyla studená. Ideální je dešťovka, případně voda převařená nebo odstátá. Hnojení přizpůsobíme vegetačnímu období. V době květu a dozrávání plodů jednou za dva týdny hnojíme tekutým hnojivem, které je určeno pro kyselomilné rostliny, například rododendrony nebo borůvky. V období klidu zálivku omezíme a nehnojíme. Karisu můžeme letnit, ale na zimu ji přeneseme do bezmrazé místnosti. Mladé rostliny jsou citlivé na mráz, dospělé rostliny jsou otužilé a snesou i teploty kolem 0°C. Nádobu s karisou postavíme na světlé místo. V zimě se vyvarujeme blízkosti radiátoru.

Karisu množíme pomocí semen a roubováním a také ji při přesazení, pokud je již dobře zakořeněná, můžeme rozdělit a snadno si vypěstovat další rostlinu. Řízkování je také možné, avšak časově náročnější. Mladé rostliny rostou pomalu a jsou vytáhlé. Karisa dobře snáší řez, kterým také rostlinu povzbudíme k bohatšímu růstu a zahuštění rostliny. Jednou ročně přistoupíme k prosvětlovacímu řezu.

Po přenesení rostliny z venku do interiéru je nezbytné ji pečlivě zkontrolovat. Mohou se na ní objevit vlnatky. V tom případě se nejdříve pokusíme škůdce ručně posbírat (postačí ubrousek, gumová rukavice) a poté použijeme přípravek proti savým škůdcům. Jiní škůdci se na karise neobjevují.

Náš tip: pokud bychom chtěli zvýšit plodnost karisy a sklízet více plodů, pořídíme si rostliny dvě. Plody lze konzumovat čerstvé, sušit, využít do marmelád a kompotů a můžeme je i zamrazit.